Obsah

1.
Článek
Mona Kasten, královna romantických příběhů
2.
Výběr toho nejlepšího
3.
Knihkupci doporučují
4.
Článek
Nasterea: Temný návrat do světa sklenařů
5.
Novinka
Povídky a jedna báseň
6.
Spisovatelé jsou borci
Zoje Stage
7.
Spisovatelé jsou borci
Alena Mornštajnová
8.
Novinka
Užijte si pogodovou jízdu Sandry Pogodové
9.
Dobro.vinky
Nejen novinky na knižních pultech
10.
Novinky z nakladatelství Práh
11.
Exkluzivní rozhovor
Adam Pýcha
12.
Novinka
To pravé čtení na pláž
13.
Článek
Knížky žhavější než slunce
14.
Dobrý rozhovor
Ondřej Brzobohatý
15.
Článek
Nové naděje na pozadí klasik YA žánru!
16.
Velké dobro.téma
Prázdninová knižní nálož nejen pro knihomoly a samotáře
17.
Novinka
Za utajené zločiny zaplatí krví
18.
Malé dobro.téma
Rozečteme i ty nejmenší!
19.
Rozhovor s vedoucím logistického centra
Radek Nedvěd
20.
Z našich prodejen
Nová prodejna Bořislavka
21.
Deskové hry
22.
Dobro.měr
23.
Dobrovský dárek
3. číslo / léto 2021 - obal magazínu

Dobrý rozhovor

Dobrý rozhovor

Ondřej Brzobohatý

(Nejen) o deskové hře a chystané knize

T Karin Vápeníčková
F Benedikt Renč
Ondřej Brzobohatý - rozhovor v magazínu Dobro.druh

Začněme rozhovor trochu jinak formulovanou otázkou, než v dnešní specifické době padá nejčastěji. Zajímalo by mě, na co se nejvíce těšíte, až se svět vrátí zase do normálu?

Doufám, že se nevrátí do normálu. Pevně totiž věřím, že se vrátí do poučenější a lepší varianty sebe sama. Protože by to bylo obrovsky nefér vůči všem těm obětem, které si covid vzal, kdyby se svět po pandemii vrátil zpět do zajetých kolejí bez nějakého hlubšího poznání. Měli jsme možnost zjistit, že jistota neexistuje a vše, co nám zevšednělo a stalo se rutinní, je vlastně výjimečné a je třeba si toho vážit a tak k tomu přistupovat. Celá tahle doba nám všem dala obrovskou příležitost zamyslet se nad skutečnými hodnotami našich životů a pokud bychom ji nevyužili, byli bychom velkými hlupáky. Většími než předtím.

A jaké tedy sebepoznání přineslo toto pandemické období vám? Objevil jste věci, které jste si třeba neuvědomoval, že jsou pro váš život nezbytné, nebo si osvojil novou aktivitu/zájem, kterému se věnujete?

Ano, jinak bych vám na tu první otázku takhle neodpovídal. Ze začátku jsem podobně jako všichni ostatní občas podléhal strachu z neznámého a občas se u mě projevovaly určité stavy úzkosti. Ale vzápětí jsem se rozhodl jít proti tomu. Být aktivní. Společně s asociací sester a pojišťovnou Generali jsem rozjel sbírku Pomáháme sestřičkám, která si kladla za cíl vybrat pro zdravotníky v přední linii co možná nejvíce peněz, které by se po tom, co všechno skončí, přeměnily v benefity, kterými by se vrátila jejich péče o pacienty. Vybralo se okolo pěti milionů korun a už teď se všechny sestry, kterých se ta první vlna týkala, mohou nejvíc těšit z poukazů do kosmetických salónů, masáží a podobně. Tahle solidarita lidí vytvořila vůči tomu všudypřítomnému strachu silnou protienergii, a to mě obrovsky naplňovalo. No a potom jsem přišel s myšlenkou porazit definitivně covid. Zbavit se ho jednou pro vždy. A tak vznikla desková hra Jsme v tom spolu, ksakru!

Desková hra, kterou jste připravil, nese název Covid‑19: Jsme v tom spolu, ksakru!, jenž je sám o sobě všeříkající, zajímalo by mě však, zda nese nějaký prvek edukace, zda chce přiblížit mladším hráčům celou situaci a komplikovanost řešení, nebo má primárně odlehčit a zabavit?

Primárně má lidi pobavit a doplnit jim ten tolik potřebný dopamin, který z mnohých z nás v průběhu pandemie vyprchal. Humor totiž skutečně dokáže léčit, to není jen z mé hlavy. Přitom si ale hra nedělá legraci z pandemie, ale kvůli pandemii.

To je zásadní rozdíl. I Charlie Chaplin bojoval proti zlu, konkrétně Hitlerovi, humorem prostřednictvím svého filmu Diktátor. To mě silně inspirovalo. Hra proto neobsahuje žádné prvky spekulací nebo nepodtrhuje konspirační teorie, naopak si z nich dělá legraci. A ano, v něčem může být třeba i poučná, ale vždy s jistou nadsázkou.

Vymyslet a promyslet deskovou hru je v mých očích neobyčejná věc, neumím si představit kreativnější a přitom komplikovanější práci. Přiblížíte mi, jak to funguje? Máte v hlavě rovnou cíl a hledáte průběh, nebo je to jen námět, který necháte samovolně vznikat?

Správně. Cíl byl jasný. Je třeba vymýtit covid. Potom jsem už hledal cesty, jak na to. Jsem velkým milovníkem deskovek, takže herních principů znám hafo a z nich jsem také vycházel. Nic světoborně inovátorského tahle hra v tomto směru nepřináší, ale co se obsahu týče, v tom je, řekl bych, jedinečná. Zatím jsem žádnou podobnou hru nehrál, která by dokázala kombinovat strategii s interakcí a obchodováním. S tím už mi pomáhala kamarádka Nikol Klevcovová, která je v tomto směru velice kreativní a má podobně nekorektní smysl pro humor jako já. Společně jsme potom oslovili grafika Honzu Mouchu, a ten nám doporučil skvělého ilustrátora Přemka Ponáhlého.

Říkáte, že jste milovník deskových her. V dnešní době se jedná již o doslova komunitní záležitost. Lidé se setkávají a hrají hodiny, sbírají nové a nové trháky...

Ano, ale to jsou spíše strategické hry typu Kmotr nebo Harry Potter. Já mám daleko raději party hry, při kterých jde především o zábavu a interakci mezi hráči.

A dalo by se spočítat, kolikrát už jste si vy sám zahrál Covid‑19? Podařilo se vám jej vždy přemoct?

Hra vyšla nedávno, takže jsem stihl pár her, ale ano, mám na svém kontě pár vítězství. Ale nepočítal jsem to. Pro mě je důležité, že jsem se přitom pokaždé skvěle bavil a užil si u toho s přáteli spoustu legrace.

Kromě deskové hry a hudby, kterou komponujete, jste také zmínil, že pracujete na knize, bude nést název Hudbologie, prozradíte nám, zda se bude „vědecky“ dívat na hudbu, nebo přinese sondu do vašeho tvůrčího světa?

O vědecké zkoumání hudby už se přede mnou postaralo spousty daleko povolanějších, než jsem já. Není třeba psát nové učebnice hudby. Ty skvělé už byly napsány a sotva je něco nového překoná. Má Hudbologie je spíš inspirativní knihou pro kohokoliv, kdo chce poznat hudbu i z její neodborné stránky. Kdo se chce nechat hudbou obejmout a poznat, že je to nekonečný vesmír, energie, jejíž působení nás dokáže léčit a zušlechťovat naši duši. Rodičům v knížce radím, jak rozpoznat u dětí hudební nadání a jak ho rozvíjet. Triky, jak poznat dobrého kantora nebo jak dítě přimět k tomu, aby ho nástroj neomrzel. Není v ní nic, co bych s hudbou nezažil, neprožil, nebo o čem bych nebyl přesvědčený, že funguje.

Jaký je rozdíl mezi komponováním hudby a psaním knihy?

Docela veliký. Komponování je samotný let v tom zmiňovaném vesmíru a psaní knížky je o popisování takového letu. Snažil jsem se to však popisovat tak, abych tím nikoho neotrávil, abych zaujal neznalé a neurazil fundované. Určitě se najdou spousty rýpalů, kteří mou knihu označí za zbytečnou a možná i neodbornou, ale to je mi fuk. Pokud se díky té knize alespoň jeden člověk rozhodne hudbu milovat a oddat se jí, můj úkol je splněn.

Tvůrci hry Jsme v tom spolu, ksakru!

Říkáte, že kniha podporuje rodiče, aby v hudbě správně vedli své děti. Byl jste vy to dítě, kterému rodiče naslouchali a nechali jít si svobodně za svými sny?

To je právě ono. Já do svých jedenácti let víceméně jen plnil ambici svého táty. Přál si ze mě mít virtuózního houslistu. Ale housle mě nebavily. Neuměl jsem to, a i přesto, že jsem dřel několik hodin denně, nikam to nevedlo a já se trochu utápěl v bažinách zmaru. Můj otec to ale viděl jinak. Připadal jsem mu jako malý Hudeček a mou šumařinu si nepřipouštěl. Byl natolik zaslepený tou vidinou, jak stojím před orchestrem v Rudolfinu s houslemi pod krkem jako sólista. Potom jsem ale objevil kouzlo klavíru, a tomu jsem zcela podlehl. Zamiloval jsem se do něj a tátovi vysvětlil, že housle jdou na druhou kolej. Po čase to přijal a byl rád, že jsem u hudby zůstal.

A věříte tomu, že hudba je natolik přirozenou součástí bytí, že je v určitém ohledu všem vlastní? Mnoho lidí totiž říká, já mám hudební hluch, a tak už se nikdy nesnaží s hudbou rozvíjet užší vztah.

Bezesporu. Vlastní je úplně každičkému tvoru na této planetě. Vždyť i člověk bez hudebního sluchu si může zazpívat. A že se to nedá poslouchat? To přece není jeho problém, ale těch ostatních. Hudba je z mého hlediska úplně ve všem kolem nás.

Narodil jste se do herecké rodiny, kultura u vás jistě vždy měla své místo, dominantní a podstatné, jak na tom byla literatura a knihy?

Rodiče disponovali obrovskou a pestrou knihovnou. Próza, poezie, cokoliv. Bavilo mě v ní nacházet všelicos a listovat si v knížkách. Je tedy pravda, že poezie u mě hrála prim.

Jste čtenářem? Představil byste nám a doporučil knihu, na kterou nemůžete zapomenout?

Tak takovou knihou je rozhodně Kmotr od Maria Puza. Tu jsem přečetl několikrát. Vždy mě dokázala vtáhnout do svého příběhu tak silně, že jsem se ho cítil být součástí. Je asi zbytečné to téma představovat. Věřím, že drtivá většina očí, která právě teď hledí na tyto řádky, ho zná. Asi to nemusí být pro každého, ale já tohle prostředí New Yorku první poloviny minulého století zbožňuju.

Vnímám vás jako osobu, která již mnoho dokázala, je úspěšná v tolika oborech a zároveň se stále usmívá. Jak si definujete pojem štěstí, v čem jej spatřujete, a kde jste ho již našel?

Štěstí je stav duše. O tu je třeba pečovat. Naslouchat jí, ptát se jí a plnit její přání. To já přesně dělám, a proto jsem šťastný, že je můj život naplněný vším, co miluji. Ne vždy člověk dělá to, co je správné, ale tyhle zkoušky je nutné podstupovat a učit se z nich. Ono si vás to štěstí už pak samo najde, když mu tímhle způsobem jdete v ústrety. Zkrátka se snažte dělat maximum pro to, abyste si plnili vaše sny.

Pozvete nás na závěr, s výhledem řekněme léta, na vaše koncerty? Kde si vás budeme moci poslechnout?

Olalá, tak takovéhle pozvání si ani netroufám vyslovovat. Vzhledem k tomu, co všechno se oddalovalo a rušilo, bych velice nerad toto léto a naději v něj vloženou zakřiknul. Snad jen můžu vyslovit přání, abychom se mohli společně v září konečně potkat v divadle v Karlíně na mém muzikálu Legenda jménem Holmes.