Exkluzivní rozhovor
ADAM PÝCHA
„Poezie nemusí být nutně synonymem něčeho čtenářsky odtažitého či hrozně pozérského. Naopak se musí snažit jít čtenáři naproti.“
Adame, v loňském roce jsi debutoval titulem Druhá šance, v němž převažuje žánr sci‑fi a fantasy. Letos přicházíš s druhou publikací Držet břitvu na tepu doby, která je překvapivě poezií. Jak se rodil nápad vydat sbírku básní a ukázat tak přímý tvůrčí protipól tvé debutující prózy?
Na úvod je asi třeba říci, že jsem s poezií vlastně úplně začínal. To byly mé první literární pokusy a neopustila mě celý život. Měl jsem tedy několik sbírek rozpracovaných, a to už dlouhý čas. Nicméně jsem si v prosinci minulého roku řekl, že už je čas uzavřít tento kruh, že mám dostatečně silná témata, a začal jsem v podstatě ze dne na den pracovat na přípravách. Takže to z mého autorského pohledu překvapivé vlastně vůbec není. Mnohem překvapivější je, že jsem první vydal beletrii.
Poezie je velice křehká záležitost, která má úzký okruh čtenářů i tvůrců. Lze však říci, jaké téma obecně zastřešuje tvoji sbírku? Je to život a bytí obecně? Jsi to ty jako člověk uvnitř světa? A koho konkrétně by mohla oslovit, potěšit a zpestřit jeho literární zájem?
Mně se opravdu líbí, že žijeme v době, kdy se i poezie může stát velmi mainstreamovou záležitostí. Co jiného je Mléko a med či slam poetry? Na slam poetry jsem poprvé šel možná před deseti lety a od té doby celý ten žánr ušel obrovský kus cesty, dostal se na pódia či do televizí. A tu masovost považuji za něco skvělého, protože to je přece autorův sen, když zasáhne co nejširší spektrum čtenářů. A co se týče těch témat. Sbírka Držet břitvu na tepu doby je rozdělena do čtyř částí. Minulost, která je více inspirována tím, co jsem prožil, a nějakými historickými momenty. Přítomnost, odkazující na konkrétní problémy naší doby, cílí částečně i na nejmladší generace. Budoucnost, kde hodně pracuji s tematikou vesmíru a toho, co nás možná čeká. A poslední je mezičasí, které je nejvíc umělecké, nejvíc si tam hraji se svou představivostí a možnostmi textu jako média.
Určitě se najde mnoho čtenářů, kteří budou váhat, zda se do básnické sbírky pustit. Poezie je hodně specifická, ne každý si k ní najde cestu. Doporučil bys své básně i takovému čtenáři, který bude váhat, zda se do čtení pustit a s poezií jako takovou nemá příliš čtenářských zkušeností? Nebude to pro takové čtenáře příliš velké sousto?
Jednoznačně ano. Zrovna tato má sbírka je čtenářsky velmi přístupná. Najdete v ní vtip, čtivost i hravost. Poezie nutně nemusí být synonymem něčeho čtenářsky odtažitého a hrozně pozérského. Naopak se musí snažit jít čtenáři naproti, o což se snažím, a i když to bude první sbírka, kterou vezmete za svůj život do ruky, tak myslím nebudete nějak zmateni či zklamáni.
Jak jsi zmínil, sbírka je rozdělena na části Minulost, Přítomnost, Budoucnost a Mezičasí. Reflektuje toto označení i období, v jakém jednotlivé básně vznikaly?
(Budoucnost vyjímaje, byť ty jsi nadšenec sci-fi žánru, tak možná umíš tvořit i básně budoucí.) Jedná se o soubor tvé letité poetické tvorby, kterou jsi sesbíral a sestavil do tematicky bližších celků?
Řekl bych, že tak dvě třetiny sbírky jsou tvorbou přelomu let 2021 a 2022. Zbytek básní je z let minulých, a pokud dobře počítám, tak nejstarším básním bude zhruba deset let. Ale i ty jsem upravoval, takže to jsou pro mne vlastně nové věci. A ty čtyři části nereprezentují čas, kdy jsem psal, ale právě tematické okruhy.
Nesetkáváme se příliš často s tím, že by autor debutoval sci‑fi příběhem a následně vydal básnickou sbírku, to jsou poměrně dva velké protipóly. Plánuješ u tohoto trendu zůstat a vyzkoušet různé žánry? Láká tě například horor, nebo dokonce erotický román?
Naprosto jednoznačně. Já miluji ty žánrové skoky. Vydal jsem před pár týdny fantasy sbírku, pracuji na mystery thrilleru a mám v hlavě i zmiňovanou erotickou sérii. Několikrát jsem nad tím přemýšlel, zda to není špatně, jestli nebudu pro čtenáře špatně uchopitelný, ale to je chybný předpoklad. Hlavní je psát příběhy, které považuji za zajímavé, a vždy se v rámci konkrétního žánru pokusit o své maximum. Potom to jistě čtenáři ocení.
Ohlásil ses sci‑fi knihou a pokračuješ poezií. Prozradíš nám, na čem nyní pracuješ a kdy se můžeme těšit na další tvůrčí počin z pera Adama Pýchy?
Aktuálně intenzivně pracuji na mystery thrilleru, který se bude jmenovat Všechny tváře smrti. Odehrává se v tajuplné pražské čtvrti, a byť se nejedná o sci‑fi, tak se v tom určitě najdou i čtenáři Druhé šance.
Na závěr by nebylo na škodu připomenout si tvé literární vzory. Už o tobě víme, že jsi velký fanoušek Stephena Kinga nebo Cormaca McCarthyho. Co se týče hororu, sci‑fi, fantasy i klasiky, máš dost načteno. Ale co samotná poezie? Máš i v tomto žánru své oblíbence?
Je jich vlastně velmi málo. Uvědomuji si, že mám před sebou ještě mnoho objevování z pozice čtenáře, ale rozhodně mne velmi baví expresionismus počátku dvacátého století, a to hlavně z per německých a rakouských autorů. No a samozřejmě mám moc rád tuzemskou slam poetry scénu.