Tarryn Fisher:

Autorů se lidé často ptají, co inspirovalo jejich knihy, jenže tohle je velmi unikátní thriller! Jak vás to téma napadlo?

S manželem jsme dřív sledovali pořad na Netflixu o muži, jehož manželka znovu ožila pět let poté, co zemřela na rakovinu. Jenže se vrátí a zjistí, že on si vzal její nejlepší kamarádku, která je v danou chvíli v devátém měsíci těhotenství. Sledovat tenhle příběh bylo mimořádně náročné. V duchu jsem to vyprávění zkoušela přepisovat a ptala jsem se sama sebe, jak bych se v takové situaci zachovala. Takže jsem celé týdny na manžela nemilosrdně chrlila otázky. Co by dělal, kdybych umřela, vstala z mrtvých a on se mezitím oženil znovu? Koho by miloval víc? Opustil by ji kvůli mně? A víte, co mi pověděl? „Zůstal bych s vámi oběma.“ Špatná odpověď. Chtěla jsem, aby si vybral mě, ale co kdyby to nedokázal? Co kdyby to bylo komplikovanější? Kdykoli se takhle zaberu do nějakého problému, vím, že o něm musím něco napsat. Víc toho nepotřebuji: námět, nával emocí, a nápad na knihu je na světě.

Thursday představuje jedinečnou osobu. Jak se vám o ní psalo?

Vždycky jsem se snažila pozorně naslouchat tomu, co mají ženy na srdci. S Thursday jsem poskládala jejich příběhy do jediné výpovědi. Všechny nás trápí obdobné věci.

Nezávisle jste vydala celou řadu romantických knih, ale tohle je váš první thriller! V čem se budování takového příběhu lišilo od těch předchozích? Šlo vám to snáz? Nebo hůř?

Jako spisovatelka se soustředím na postavy, takže vytvořím osobnost a tu následně hodím do určité situace. Potom už tolik nezáleží na tom, jestli lidé zmírají láskou, nebo vinou jiných lidí; dobře rozvinutá postava táhne děj kupředu.

Když už jsme zmínili nezávislé vydávání, vám se na tomhle poli hodně dařilo. Proč jste tentokrát zvolila zavedeného nakladatele a jak se tyhle dva přístupy odlišují?

Myslím, že moje umělecké já je jaksi narušené, a tak píšu o vyšinutých lidech. Před sedmi lety letěly „romány pro ženy“. Ženy chtěly číst „oddechovky“, takže na to nakladatelé slyšeli. Když mi tedy chodily zamítavé dopisy, stálo v nich to samé: vaše protagonistka je moc zlá, ženy si k ní nenajdou cestu. Zasmála jsem se a potom jsem knihy vydávala vlastním nákladem, abych jim dokázala, že se mýlí. Mimo svět velkých nakladatelství ženy moje morálně pochybné postavy přijímaly; vítaly nespolehlivé vypravěče. Mezitím odstartovala Gillian Flynnová, Paula Hawkinsonová, Caroline Kepnesová a hrstka dalších autorek trend v zavedených vydavatelstvích. Před deseti lety nebylo na trhu pro spisovatelku mého rázu místo a teď tu je. Takže tady mě máte.