Spisovatelé jsou borci
James Bailey
Kdo říká, že lásku nelze svěřit náhodě? Rozhodně ne James Bailey, nadějný britský autor, kterému na začátku února vyšel v České republice debutový román Panna, nebo orel.
Romantická komedie s nevšední zápletkou, kdy se hlavní hrdina rozhoduje podle hodu mincí, si téměř ihned získala celou řadu fanoušků. S Jamesem jsme se i proto pobavili o jeho debutovém úspěchu, dalších spisovatelských plánech i jeho oblíbeném sportu. A zajímá vás, jestli si i on sám vyzkoušel rozhodovat se v životě podle hodu mincí? Pak rozhovor s pořádnou dávkou optimismu určitě nevynechejte!
Jamesi, velmi nás těší, že jste si udělal čas na rozhovor pro naše čtenáře. V České republice na začátku roku 2022 vychází váš debutový román Panna, nebo orel, se kterým sklízíte úspěchy takřka po celém světě. Gratulujeme a začněme tento rozhovor trochu nostalgicky – vzpomenete si, jaký to byl pocit a co se vám honilo hlavou, když jste věděl, že jste dopsal poslední větu svého románu? Byla to úleva, radost, nebo vás přepadly obavy, jak bude kniha přijata mezi čtenáři a kritiky?
Moc děkuji – je pro mě mimořádně vzrušující, že moje kniha vychází v různých jazycích po celém světě, takže jsem moc rád, že v roce 2022 vychází také v Česku. Také musím poznamenat, že se mi moc líbí česká obálka!
Nejspíš šlo o směsici všech tří pocitů! Psaní románu má mnoho fází a mnoho verzí, takže je těžké vypíchnout přesný moment, kdy se ty pocity dostavily. „Poslední větu“ jsem napsal mnohokrát. Když jsem román dokončil, těsně předtím, než jsem ho poslal svému agentovi, nepochybně mě zaplavil pocit radosti. Byl jsem štěstím bez sebe, že jsem dopsal svou vůbec první knihu. Když jsem nicméně dopsal poslední větu čtvrté verze, prožíval jsem spíš úlevu nad tím, že jsem konečně hotový s úpravami. Myslím, že obavy se dostaví vzápětí, když si uvědomíte, že vaši knihu budou číst další lidé.
Kdybyste měl svůj román Panna, nebo orel představit ve třech větách, jak byste čtenáře navnadil k jeho přečtení?
Panna, nebo orel vypráví příběh mladého muže jménem Josh, který začne nový rok tím nejhorším možným způsobem – rozejde se s přítelkyní, přijde o práci a musí se přestěhovat zpátky k rodičům. Protože ztratil důvěru ve vlastní schopnost činit rozhodnutí, vloží víru do rukou osudu a rozhodne se hodit si mincí, s ohledem na každé rozhodnutí, které následující rok učiní, v naději, že nalezne sám sebe a také lásku. Přinese mu mince bohatý milostný život, anebo ho zničí?
Věděl jste od samého začátku, že chcete, aby váš debut byla romantická komedie? Nebo jste se naopak nechal unášet psaním a vůbec jste zpočátku neřešil, zda z psaní vznikne thriller, sci‑fi, či román pro ženy?
Ne, nejspíš jsem nezačal psát s tím, že stvořím romantický příběh, ani jsem v tu dobu neuvažoval o možném obecenstvu.
Jenom jsem začal psát a tohle z toho vzešlo! Vyrostl jsem na knihách Davida Nichollse a Nicka Hornbyho a taky jsem viděl spoustu filmů s Hughem Grantem, takže ti všichni mě pravděpodobně ovlivnili.
Josh, hlavní hrdina vašeho románu, se potýká s řadou nepříznivých životních událostí, a protože se zdá, že už nemá co ztratit, rozhodne se nadále v životě rozhodovat podle hodu mincí. Kde se zrodila myšlenka na tuto romantickou zápletku? A co bylo vaší hlavní inspirací pro napsání knihy?
Když mi bylo něco přes dvacet, měl jsem potíž rozhodnout se, co dělat se svým životem. Připadal jsem si tak trochu ztracený. Spousta mých přátel zakoušela tytéž pocity, a tak jsem je chtěl popsat. Odtud se vzal původní nápad na mou knihu a potom – jak jsem řekl výše – se z ní stala romantická komedie.
Podstatná část románu je inspirovaná mými vlastními zkušenostmi – věcmi, kterých jsem byl svědkem –, neustále mám u sebe notes a něco si zapisuju! Potřeboval jsem ale něco, co by je všechny spojilo dohromady; a pak jsem se jednou díval na epizodu seriálu Dům z karet. Je tam jedna scéna, kdy si hlavní postava Francis Underwood hodí mincí, aby učinil rozhodnutí, a mě napadlo, že podobný narativní nástroj by mohl fungovat i v mém románu.
Spisovatelé do svých knižních hrdinů často promítají kus ze sebe – byl to i váš případ? Jak se vám o Joshovi psalo? Vložil jste do něj něco ze svého života, nebo jste se při psaní kompletně odstřihl od reality?
Nebudu lhát – myslím, že Josh ze mě má hodně, i když neprozradím, o jaké povahové vlastnosti přesně jde. Řekněme, že ty pozitivní se zakládají na mně (usmívá se). Spousta autorů se podle mě inspiruje svým vlastním životem, rozhodně pokud jde o jejich první román, a u mě to platí nepochybně. Možná jsem si měl dát větší práci s maskováním podobností – moje jméno koneckonců začíná na stejné písmeno jako to hlavního hrdiny, a navíc jsem taky z Bristolu...!
K tomu se nám přímo nabízí otázka – zkoušel jste i vy sám rozhodovat se ve svém životě alespoň malou chvíli podle hodu mincí?
Když jsem na románu pracoval, ohledně několika rozhodnutí jsem si zkusil několikrát hodit mincí – bylo to celkem zábavné a zvláštně návykové. Zjevně existují lidé, kteří tímhle způsobem skutečně žijí; a jistá studie ukázala, že tihle jedinci jsou šťastnější, takže možná je celé to šílenství celkem metodické! Nicméně musím zdůraznit, že nemůžu nést žádnou zodpovědnost za jakéhokoliv čtenáře, který se rozhodne pro podobný postup! Nechci být na vině, pokud se někdo rozhodne odejít z práce.
Jak už jsme v úvodu zmínili, váš debutový román sklidil mezi čtenáři velký úspěch. Byla pro vás chvála a kladná hodnocení impulsem pro další tvorbu? Podělíte se s námi o své spisovatelské plány do budoucna? A myslíte, že se budete držet psaní romantických komedií, nebo jste otevřený psaní i zcela odlišných žánrů?
Snažím se nečíst hodnocení, ale samozřejmě je hezké, když se lidem vaše práce líbí. Čtení hodnocení vám ale podle mě ztěžuje práci na následující knize – pokud jsou pozitivní, máte strach, že váš další počin nebude tak dobrý jako ten první, a pokud jsou negativní, už nikdy nebudete chtít psát. Naštěstí jsem zrovna dokončil svůj druhý román The Way Back to You (česky nevyšlo) a jedná se o podobný žánr. Autoři se podle mě celkem typicky škatulkují, pokud jde o žánr, a já bych rád napsal i něco jiného, ačkoliv si nejsem jistý, že bych dokázal přijít třeba se sci‑fi nebo hororem. Taky by se mi líbilo zkusit si v budoucnu práci na scénáři.
Kromě psaní vyučujete na své staré škole (předpokládáme, že literaturu). Myslíte, že je pro učitele výhodou vyučovat literaturu, když je sám autorem? Jak k výuce přistupujete vy a daří se vám ve studentech probudit lásku ke čtení a k literatuře?
Skutečně pracuji na své staré škole, ale neučím.
Pracuji na oddělení vztahů s absolventy, takže se potkávám se spoustou bývalých studentů, což je mimochodem skvělý zdroj inspirace, protože slýchám příběhy od lidí, kterým je od osmnácti do devětadevadesáti.
Podklad pro můj školní román vlastně pochází z jednoho rozhovoru s bývalým studentem. Také pečlivě sleduji naše současné studenty a je mi skutečnou inspirací pozorovat, jakému sebevědomí se těší dnešní teenageři. Přijde mi, že s tím, jak stárneme, něco z toho sebevědomí a ctižádosti ztratíme.
Prozradíte nám, na jakou knihu se v roce 2022 nejvíce těšíte a jakou knihu by si podle vás měl každý v roce 2022 přečíst?
Kvůli pandemii je bohužel celá řada věcí, které jsem jako začínající autor zmeškal – neměl jsem žádnou party u příležitosti vydání, neúčastnil jsem se žádných literárních událostí, knihkupectví byla zavřená a tak dále. Nicméně jedna z nejlepších věcí, které jsem objevil, je, jak moc se jednotliví autoři navzájem podporují – a nyní jsem sám součástí skutečně skvělé sítě spisovatelů.
Můžu vám tedy doporučit knihu jedné své přítelkyně. Lorraine Brown je další autorka romantických knih a její druhý počin Sorry I Missed You vyjde v roce 2022. Ještě mi do ní nedovolila nakouknout, ale jsem si jistý, že půjde o úžasné, romantické a povznášející čtení.
Protože i mezi čtenáři je spousta sportovních fanoušků, na závěr pro vás máme otázku z trochu jiného soudku. V jednom z rozhovorů jste uvedl, že jste v dětství chtěl být fotbalistou. Zůstala vám láska ke sportu a fotbalu i dodnes? Jaký zápas Premier League si nikdy nenecháte ujít? A koho tipujete na vítěze anglické nejvyšší ligy 2021/2022?
Ano, jsem velký fotbalový fanoušek. Fandím klubu Tottenham Hotspur a nenechám si ujít jejich jediný zápas. Poměrně nedávno jsme angažovali nového manažera Antonia Conteho, takže jsem si jistý, že si v druhé polovině sezóny povedeme velmi dobře, ale bohužel se letos určitě nebudeme ucházet o titul. Budu rád, když skončíme v první čtyřce. Manchester City, Liverpool a Chelsea jsou velká konkurence. Chelsea si na začátku sezóny vedla skutečně skvěle, ale teď to vypadá, že možná znovu zaboduje Manchester. Zároveň musím dodat, že je skvělé sledovat, kolik českých hráčů v současnosti exceluje v anglické lize – třeba Tomáš Souček a Vladimír Coufal ve West Hamu, nebo Tomáš Kalas v mém domácím týmu Bristol City.