Ashley a Leslie Saunders:

Zákon jednoho je překvapivě velice komplexní kniha zabývající se několika problémy najednou. Neberte to vůbec špatně, od young adult literatury většinou neočekáváme podobná poselství, jaká jste do děje zakomponovaly vy. V jedné knize najdeme kromě poutavého příběhu i problematiku klimatických změn, politiku jednoho dítěte i přísná vládní opatření a sledování občanů. Vznikla tak poměrně edukativní kniha. Byl to záměr cílit právě na mladé čtenáře, kteří mají budoucnost v rukách, nebo to vyplynulo až v procesu psaní knihy?

Vlastně trochu obojího. Před lety, když jsme začaly psát Zákon jednoho, jsme strávily přes půl roku načítáním knih o blízké budoucnosti a vlivech globálního oteplování. Hodně jsme se přitom naučily – velmi reálné a velmi děsivé důsledky, o nichž jsme se dozvěděly, nám skutečně vzaly dech. Pochopily jsme, že musíme vypovědět příběh, jenž by zobrazil budoucí svět za předpokladu, že by vlády i nadále ignorovaly globální oteplování, a jak by vypadaly společnosti, kdybychom šli dál cestou, kterou kráčíme nyní. Mladí a jejich děti jsou ti, kteří budou nuceni v této budoucnosti žít, a tak jsme cítily obrovské nutkání napsat knihu o postavách bojujících za pravdu a změnu.

Mnohým čtenářům se témata v knize nezdají reálná – sledování občanů pomocí čipů, obrovská sucha a nemožnost mít velkou a početnou rodinu. Naší redakci to ale připadalo až děsivě reálné a možné. Jak knihu vnímáte vy? Je to pro vás spíše sci‑fi, nebo se domníváte, že podobná situace by skutečně v blízké budoucnosti mohla nastat?

Domníváme se, že témata zmíněná v Zákoně jednoho jsou velmi skutečné hrozby budoucnosti. I dnes vidíme stále více superbouří ničících města, vzestup autoritářských vládců a sledování pohybu obyvatelstva, zvlášť během pandemie COVID‑19. Dystopie pro nás odjakživa byly varovnými příběhy, ale považujeme za důležité přijít s románem, který zároveň přináší i naději.

Plánujete knižní sérii převést i do filmové či seriálové podoby? Přeci jen u sester, které vystudovaly filmovou školu, by se to tak trochu očekávalo…

Ano, aktivně pracujeme na adaptaci našich knih v televizní seriál! Zákon jednoho byl původně scénář, který jsme napsaly před více než osmi lety a následně ho přetvořily ve svůj první román. O tom, že Avu a Miru jednou uvidíme na stříbrném plátně, sníme už deset let, a bylo by skvělé, kdyby se nám ten sen splnil.

Hledaly jste inspiraci při vytváření charakterů dvojčat Avy a Miry především ve vašem vlastním sourozeneckém vztahu? V čem jsou dvojčata stejná jako vy a v čem se naopak liší?

Ano, rozhodně. Vždycky jsme chtěly psát o dvojčatech – bylo pro nás důležité vypovědět autentický příběh sester‑dvojčat, zvlášť proto, že jsme vyrůstaly s tolika stereotypy ohledně našeho unikátního vztahu. Proto první kniha postrádá romantickou linku – je to milostný příběh mezi dvěma sestrami. Ava a Mira se nám mnoha způsoby podobají – jejich hluboká touha po tom vykonat ve světě něco dobrého, jejich vzájemná loajalita i blízkost jsou nám vlastní. Leslie ve škole více vynikala v některých předmětech, tak jako Mira, a Ashley byla zase známá tím, že opisovala úkoly.

Naštěstí pro nás ale nemáme politiku jednoho dítěte, takže náš vztah nemá dominantní sestru kvůli konceptu „prvorozená / druhorozená“.

Příběh je vyprávěn z pohledu obou děvčat, psaly jste příběh od počátku až do konce společně nebo jedna z vás psala za Avu a druhá za Miru?

Z většiny jsme příběh psaly společně – provozujeme takzvané „povídací procházky“ – a potom jsme si rozdělily kapitoly. Starší Ashley psala Aviny kapitoly a Leslie ty Miřiny, která je mladší. V případě druhé a třetí knihy jsme ostatní postavy napsaly společně.

Jak taková kooperace mezi dvěma spisovatelkami vypadá? Jaký byl váš pracovní proces? Nebylo občas problémové shodnout se na různých dějových pasážích?

Málokdy se stane, že bychom se na nějakém příběhu neshodly – očividně se vždycky pohybujeme na stejné vlnové délce. Jak jsme zmiňovaly v předešlé otázce, v počátečních fázích chodíme na kreativní otázky. U druhé knihy jsme za pár měsíců nachodily přes tři sta kilometrů a celou dobu jsme se bavily o zápletce. Vždycky nakonec vyhraje ten nejlepší nápad – nenecháme kámen na kameni, dokud nás nějaký nápad tak nenadchne, že skáčeme radostí.

Podnikly jste 20denní roadtrip, který vám poskytl inspiraci k tvoření. Stalo se během cesty něco, co naprosto zásadně ovlivnilo děj v knize nebo něco, co jste tak úplně neočekávaly?

Asi v půlce prací na první knize jsme vyrazily z Dallasu do Kanady po stopách Avy a Miry. Bylo úžasné skutečně vidět všechna ta místa, o nichž jsme do té doby jen četly. Jeden z nejděsivějších okamžiků celé cesty nás čekal v obrovském kaňonu – na místě, které inspirovalo Kiplingův nelegální úkryt. Zničehonic jsme zaslechly hluboké, varovné vrčení a zjistily jsme, že po nás jde rys. Udělaly jsme přesně to, co se nemá – vzaly jsme nohy na ramena. Rys nás pronásledoval celých 5 kilometrů zpátky k autu. To střetnutí nám ale ukázalo, co znamená bát se nejen o svůj vlastní život, ale i o život své sestry, což jsme posléze využily během všech honiček, které musely přetrpět Ava s Mirou.

Jmenovaly byste nějaká konkrétní místa, jejichž literární kopie bychom našli také v samotné knize?

Jedno z nejnádhernějších míst, které jsme navštívily, byl Národní park Glacier v Severní Montaně. Vysokánské stromy a jasně zelená barva nepochybně inspirovaly závěrečnou lokaci románu. Druhý největší kaňon ve Spojených státech, Palo Duro, zase inspiroval Kiplingův úkryt.

Plánujete i nadále tvořit spolu? Nepřemýšlely jste nad tím, že byste se každá ubírala vlastním směrem?

Vždycky budeme psát společně! Ani jedna z nás netouží po tom vydat se svou vlastní cestou a psát sama za sebe.

Pokud další tvorbu zamýšlíte, uvažovaly jste i nad jinými literárními žánry? Co vás třeba láká vyzkoušet?

Určitě chceme vyzkoušet i jiné žánry. Doufáme, že se nám během naší kariéry podaří vypovědět různorodé příběhy a že budeme vždycky schopné uchovat si nadhled. V současnosti si pohráváme s hrstkou fantasy nápadů!